Lidé co chvíli za něco utrácejí. Protože to chtějí mít, nebo to i přímo potřebují. Ale utrácejí za to pochopitelně jenom tehdy, když na to mají peníze. To dá rozum. Ale co tito dělají v situaci, kdy by utrácet chtěli, ale peníze už na to nemají? I odpověď na tuto otázku známe. Buď si to, na co se peněz nedostává, odpírají, nebo si na to vezmou půjčku.

To, že se lidé zadlužují formou půjčky, není nic neobvyklého. Tak to u nás chodí a už dávno se nad tím vůbec nikdo ani nepozastavuje. Vždyť co je na tom? Žadatel dostane od finanční instituce peníze, které potřebuje, těmi platí podobně jako penězi vlastními, a jediná jistá nepříjemnost tu spočívá v tom, že se takto půjčené peníze později i s úroky nebo poplatky vracejí tomu, kdo je poskytl.

Ovšem ne vždy je lidem dopřáno vzít si momentálně potřebnou půjčku. Jakmile tito nejsou bonitní, tedy nesplňují to, co od nich poskytovatelé půjček očekávají ve snaze nabýt přesvědčení, že bude vše půjčené řádně vráceno, žádost se zamítá a je po nadějích na získání dodatečných finančních prostředků.

I když není vlastně stále ještě všechno ztraceno. Protože u nás existují i konkurenční nabídky. Nemáme tu jenom banky, máme tu i nebankovní společnosti. A v takové nebankovní společnosti se nabízí třeba i hypotéka po insolvenci, na niž dosáhnou i dost nedokonalí žadatelé.

Má-li člověk poměrně nízké příjmy, záznam v registrech dlužníků, exekuci na krku či nějaký podobný nedostatek, v bance zřejmě neuspěje, ale tady, u nebankovní hypotéky, ano. Samozřejmě za předpokladu, že má z čeho splácet a že vlastní i nemovitost, která by se dala dát nebankovní společnosti coby záruka splácení do zástavy.

Ten, kdo vyhovuje aspoň v tomto, se nemusí ničeho obávat a může si o podobnou nebankovní pomoc zažádat. A třeba právě zde dostane za výhodných podmínek i hodně velké peníze, jež momentálně potřebuje a jichž se mu nedostává.